Žádný člověk není hoden Tvých slz a ten co je, Tě nikdy nerozpláče!

Železník

3. dubna 2008 v 11:56 | dajdula |  slavní koně a jezdci
PŘÍBĚH:
Píše se třináctý říjen roku 1991. Stromy se již pomalu začínají převlékat do pestrobarevného šatu a propůjčují tak dostihovému závodišti v Pardubicích nevšední vzhled. Tisíce diváků sledují průběh 101. ročníku Velké pardubické steeplechase jako u vytržení. Čas, jindy s až příliš lehkomyslnou rychlostí odkrajující hodiny z našich životů, se nyní jakoby zastavil. První minuta, druhá, třetí... pole koní rozdusává ještě svěží zelenou trávu a výkřiky žokejů se mísí s přerývaným koňským dechem. Náročné skoky překonává drobný ryzák s nedbalou lehkostí až k překážce číslo 14 nesoucí název Poplerův skok. Nešťastná kolize předchází pádu favorita. Je znovu nasednut, ovšem pole soupeřů se zdá být již příliš daleko a sen o vítězství se rovněž pomalu rozplývá. Železník se však nehodlá vzdát. Bojuje. Buch buch, buch buch, jeho srdce tluče pravidelně a rozlévá vařící krev do všech svalů, které v elegantní souhře posouvají koně vstříc vytouženému cíli. Soupeře zanechává za sebou. Ještě jeden cvalový skok a... přesně v 15 hodin a 48 minut vstoupil Železník mezi nesmrtelné, proťal pomyslnou cílovou pásku Velké pardubické a stal se tak jediným čtyřnásobným vítězem tohoto obtížného dostihu. Všemi milovaný, obdivovaný, prostě nejlepší z nejlepších - náš Železník!!

NESLAVNÉ ZAČÁTKY

Životní pouť Železníka začala 29. dubna roku 1978 v PP Šamorín. Na svět ho přivedla klisna Želatina (nar. 1968), rodačka z ruského hřebčína Dněpropetrovskij. Na dráze byla zcela podprůměrná, generálním handicapem oceněná na 34 a 35,5 kg. Ani v základním šamorínském stádě nikterak nevynikla. Dala celkem 6 hříbat (Želka po Krakatit, Žeton po Salon, Žitomír - Kůň roku 1981 - po Salon, Žikava po Zigeunersohn, Žerotín po Zigeunersohn a Železník) a jako by sama chtěla dodržet heslo "To nejlepší na konec!", jejím posledním hříbětem byl právě Železník. Želatina uhynula roku 1992.
Otec Železníka Zigeunersohn (nar. 1965) byl úspěšným východoněmeckým plemeníkem a na rozdíl od Želatiny se prosadil i na dráze. Startoval v 23 dostizích, z nichž 12 vyhrál (mimo jiné i Grosser Preis der DDR a Freundschaftspreis) a 9x se umístil. Během své kariéry vydělal v dostizích 203 600 marek.
Jako roční byl Železník zakoupen ACHP Slavkov a začal jeho trénink. Zpočátku nebyl ryzák považován za příliš velký talent, jeho výkony na dráze nebyly valné. Jako dvouletý Železník vůbec nezávodil a jako tříletý toho v rovinových dostizích také moc nepředvedl. Následovalo zranění zadní nohy, po jehož doléčení ho trenér Miroslav Kantek doporučil prodat. Kdyby se ve Slavkově Železníka tehdy nezbavili, mohlo toto městečko krom vítězného napoleonského tažení vejít do historie podruhé...
V polovině sezony roku 1982 byl čtyřletý Železník zakoupen Státním statkem Světlá Hora (okres Bruntál), kam putoval ze svého původního domova ve Slavkově. Zprvu skutečně nic nenaznačovalo, že do malé stáje přišel budoucí nositel titulu "Kůň století". Železník si v novém domově zvykal pomalu a měl to štěstí, že od něj nikdo zpočátku nečekal zázraky. První dva dostihy v nových barvách dopadly pro Železníka neslavně. V Ceně ZSS Příbram (Tochovice) konané 18. září skončil sedmý a 10. října v Ceně JZD Slušovice v Pardubicích při Velké pardubické (kterou toho roku vyhrál rovněž výtečný Sagar) doběhl na 18. místě z 19 startujících. Tehdy obecenstvo jen stěží mohlo tušit, že ten chudáček, který doběhl hluboko v poli poražených, 4x vyhraje Velkou Pardubickou!

ZAČÁTEK ŽELEZNÍKOVY ÉRY

Zlom nastal až v následující sezoně 1983. Práce v kopcích, dobrá péče a přátelské prostředí brzy začaly nést ovoce. Ve Velké ceně Slezska v Albertovci zvítězil Železník jistě o 2 délky před druhou Lafetou. Následovala další dvě druhá místa a pak 9. října opět vítězství, tentokrát v Ceně Váhu, kde za sebou k překvapení všech zanechal pole 18 soupeřů. Za zmínku stojí fakt, že kvóta na outsidera Železníka jakožto vítěze dostihu byla 320:10! Další start proměnil Železník opět ve vítězství, tentokrát s výherní kvótou 15:10.
Rok poté (1984) již patřil Železník k elitě československých steeplerů a předcházela ho pověst takřka neporazitelného koně. V Albertovci si 10. června zopakoval vítězství ve Velké ceně Slezska, kde zvítězil po tuhém boji o půl délky před Džunkou. V pardubické Steeplechase Briganta konané 30. června Železník pod amatérem Antonínem Novákem odmítal skákat. Ten byl poté potrestán sankcí za pomalé tempo a nedostatečnou podporu koně v dostihu. Pravda, Železník nikdy s tímto jezdcem neukázal své pravé schopnosti, ty světu předvedl až později s Josefem Váňou v sedle. Železník si toho roku připsal ještě tři vítězství. Ve Velké slušovické steeplechase zvítězil lehce o pět délek. V Ceně riaditela ŠZB převálcoval pole devíti soupeřů zadrženě o deset délek. Zaútočil 600 metrů před cílem a pak již jen hladce získával náskok. Ukázal tak, že umí nejen výtečně skákat, ale nechybí mu ani patřičná rychlost. V Ceně ÚV odb. svazu pracovníků zemědělství konané 14. října při Velké pardubické vyhrál s Josefem Váňou zadrženě daleko nad 17 soupeři, mezi nimiž byl například skvělý steepler Marcátor, nebo Santos (jediný známý kůň, který v tréninku skákal Taxis - později zemřel po heroickém výkonu ve VP za záhadných okolností...).

Po prvé na startu Velké Pardubické!

Říkalo se, že úspěch v Ceně ÚV odb. Svazu ("Vltavě") je prvním stupněm ke zkoušce nejtěžší - Velké pardubické steeplechase. Z toho vycházeli i Světlohorští, a tak začali Železníka systematicky připravovat na start v tomto slavném dostihu. Železník zvítězil roku 1985 ve dvou kvalifikačních dostizích - Steeplechase Lancastera a Steeplechase Koroka. V prvním jmenovaném dostihu zvítězil lehce o 9 délek nad Jawanem a Borgem, ve druhém velmi lehce o 15 délek nad Bekorem a Vemírem. Mezi tím utrpěl však i jednu porážku ve Steeplechase Briganta, když ho o drtivých dvacet délek porazil pozdější účastník Velké národní Essex.
6. října nastoupil Železník jako jeden z favoritů poprvé na start Velké pardubické v sedle s Antonínem Novákem. Téměř polovinu dostihu absolvoval bez zaváhání, ale prasklá přezka uzdečky po překážce č. 13 znamenala konec nadějím. Žezlo v dostihu převzal Železníkův stájový druh Paramon, který docválal pod Josefem Váňou na druhém místě za vítězným Festivalem.
Své kvality ale Železník beze zbytku potvrdil 3. listopadu v Ceně čs. televize (Bratislava), když zvítězil velmi lehce o pět délek nad Solistem.

PODRUHÉ NEÚSPĚŠNĚ

Roku 1986 pokračoval Železník ve svém úspěšném vítězném tažení. Vyhrál bez problémů tři kvalifikační dostihy. 7. června ve Steeplechase Lancestara porazil druhého Labana a dalších 14 soupeřů. Ve Steeplechase Sagara za sebou nechal 11 koní a zvítězil lehce o pět délek. V tomto dostihu bohužel spadl loňský vítěz VP Festival, tudíž nedošlo ke srovnání kvalit. A do třetice zabodoval Železník ve Steeplechase Epigrafa 27. července. Vyhrál velmi lehce o 10 délek. V dostihu padl mimo jiné i tohoroční vítěz VP Valencio.
Do Velké pardubické odstartoval 12. října v sedle s Antonínem Novákem opět jako horký favorit. Po kolizi s ruským koněm bohužel ztratil jezdce. Byl opět nasednut, ale vedoucí skupina byla již daleko vepředu. To Železníka vyvedlo z míry. Velké zahrádky sotva prošel, s problémy překonal Hadí příkop i Velkou Velou vodu, ale Havlův skok dvakrát odmítl skočit a při třetím pokusu jezdce Nováka shodil. Tak skončily naděje na boj o vítězství, které si tentokrát připsal Valencio (loňský vítěz Festival doběhl čtvrtý). Tento Železníkův pád znamenal i vážné zranění Antonína Nováka, a tak bylo rozhodnuto, že v sezoně 1987 bude ryzáka jezdit Josef Váňa...

Rekordman -Železník

Hned první start sezony 1987 proměnila dvojice Železník - Váňa ve vítězství. Byla to Steeplechase osvobození, kde Železník porazil pole 17 soupeřů zadrženě o 8 délek. Ve Steeplechase Lancastera 30. května se Železník utkal s polem 14 koní, mezi nimiž byl i konkurent Forman. Bohužel upadl na čtvrté překážce před cílem, na obávaných zahrádkách. Ve velkém tempu, které dirigoval Forman, nezvládl druhý živý plot, upadl, a to znamenalo nakonec jen čtvrté místo. Ovšem o měsíc později ve Steeplechase Sagara nad Formanem a dalšími 9 soupeři zvítězil zadrženě o 10 délek. Protože sešlo z původně plánovaného startu ve Wroclavi, "odskočil" si Železník v srpnu do Slušovic, aby vyhrál zadrženě o 7 délek ve Velké slušovické steeplechase.
A pak už přišla 97. Velká pardubická. Železník potřetí na startu, tentokrát v Josefem Váňou v sedle (kvóta na vítěze 36:10). Celkem 12 koní se toho roku vydalo zdolat nelehký kurs dostihu. S Taxisem se nevyrovnali pouze dva koně, ostatní pokračovali bez problémů dál. K Hadímu příkopu přiváděl své soupeře energií nabitý kladrubský Forman v nevídaném tempu (díky kterému Železník zvítězil v rekordním čase). Železník se ho stále držel jako stín a čekal na vhodnou příležitost k drtivému nástupu. Za lesíkem přebral vedení a už si ho nenechal vzít. Zvítězil v rekordním čase 9:56,13 min. a stal se tak prvním koněm v historii dostihu, který pokořil bájnou hranici 10 minut. O 12 délek zpět byl Forman, který již neměl sílu akcelerovat a třetí doběhla Gibridka.
Toto vítězství se stalo pro Železníka i jeho realizační tým v čele s trenérem MVDr. Čestmírem Olehlou jakousi satisfakcí. Před několika měsíci totiž odjel do Anglie jako kandidát do Velké národní v Liverpoolu, byl však vláčen pro podezření z infekční nemoci po různých vyšetřeních. Nakonec nebyl na start dostihu připuštěn (startoval pouze Valencio). Železník si tímto skvělým vítězstvím rovněž vynahradil předchozí dva nezdařené ročníky Velké pardubické a přizdobil se titulem Kůň roku 1987.

HATTRICK

Sezonu 1989 zahájil Železník 27. května opět ve Steeplechase Lancastera a jistě zvítězil nad 22 koňmi o 2 a půl délky. Ve Steeplechase Sagara 1. července vyhrál o 5 délek a mezi poraženými byla i Libentína. Posledním Železníkovým startem před 99. ročníkem Velké pardubické byla zářijová Steeplechase Koroka. Tentokrát se ryzák zapotil, vyhrál po tuhém boji nad Formanem o jeden a čtvrt délky.
Pětadvacet koní na startu Velké pardubické (8. října) nahánělo strach, hlavně v souvislosti s Taxisem. Nakonec tu skončilo sedm koní, dva z nich se již bohužel na nohy nikdy nepostavili. V čele dostihu se dlouho držel bělouš Blackthorn (tento Angličan do cíle takřka "došel" šestý a za pár dnů zemřel na následky vyčerpání), kterého ale na Velkém vodním příkopu dostihla Fráze, Železník a za nimi Forman (v cíli nakonec třetí), jenž ztratil podkovu a Libentína (v cíli čtvrtá). Zbytek dostihu byl však soubojem pouze mezi Frází a Železníkem. Václav Chaloupka se všemožně snažil udržet Železníka za sebou, ale marně, Železník měl v cíli více sil než o pět let mladší, nezkušená a subtilní klisna. Zvítězil jistě o 7 délek a Josef Váňa ho jako loňského roku již před cílem vděčně hladil po krku. Skvělý hattrick byl na světě! V historii dostihu se do té doby podařilo zvítězit třikrát Brigandovi, Lady Anne, Epigrafovi, Korokovi, Sagarovi a nyní Železníkovi - ten ale ještě neřekl poslední slovo!

Po sté a smůla.

V porevolučním roce 1990 startoval Železník pouze třikrát. V červnové Ceně Sagara byl po tuhém boji o 3/4 délky poražen někdejším vítězem derby Dynamitem. V srpnové Ceně Epigrafa si s 11 soupeři hravě poradil, když zvítězil zadrženě o 7 délek.
Posledním a nejdůležitějším dostihem sezony byla pro Železníka samozřejmě jubilejní stá Velká pardubická, konaná 14. října. Vyhraje počtvrté za sebou? To bylo zbožné přání mnohých. Nejpočetnější pole v historii dostihu čítalo rovných 29 koní - krom Železníka také další favority Dynamita, Frázi, Lorienta, Formana a Draka. Až k překážce číslo 6 - na první pohled nenápadnému Popkovickému skoku - běžel Železník skvěle. Zde však došlo k lehčí kolizi s Formanem, Železník ztratil Josefa Váňu a přes něj spadl ještě i Dynamit. Rázem skončily naděje hned dvou favoritů... Nakonec v dostihu zvítězila Libentína v rekordním čase 9:49,4 min.

VÍTĚZSTVÍM MEZI NESMRTELNÉ

V roce 1990 spolu Josef Váňa a Železník startovali 3x. O čtyři délky lehce zvítězili v červnové Steeplechase města Pardubice a následně zadrženě o 15 délek v červencové Steeplechase Valencia.
Velká pardubická se toho roku běžela 13. října a byl to vůbec nejdramatičtější dostih Železníkovy kariéry. Všichni čekali, zda se mu podaří to, co se očekávalo loni, tedy vyhrát počtvrté. Před startem na dráhu vběhlo několik demonstrantů, rádoby ochránců koní, avšak policie je včas vyvedla, a tak nenarušili vlastní průběh dostihu (zato o rok později...). Počet startujících byl opět vysoký - 23 koní, mezi nimi Železníkovi spolufavorité Forman a Drak. Taxis znamenal stop pro osm koní, ale trojlístek nejlepších pokračoval v zápolení. Až k Poplerově skoku, kde upadl Disco. Železník se nestačil vyhnout a ztratil Josefa Váňu. Ten však duchaplně popadl bič, pak svého čtyřnohého partnera a spolu se vydali na stíhací jízdu - Drak a Forman byli již asi 200 metrů před nimi. Železník nasadil obdivuhodné tempo, ztrátu dohonil a do cílové rovinky vbíhal spolu s Drakem s Václavem Chaloupkou v sedle. V tomto momentě se ukázalo, jaké maličkosti mohou rozhodovat o vítězi. Václav Chaloupka totiž v průběhu dostihu ztratil bičík a v cílové rovince nemohl svého svěřence dostatečně pobízet. Železník zvítězil po tuhém boji o tři délky a lidé na tribunách jásali. Ovšem Železník toho měl takříkajíc "plné zuby", ještě nikdy nebyl po dostihu tak vyčerpaný. Vydal ze sebe všechno, chtěl zvítězit a podařilo se! Zaslouženě byl vyhlášen potřetí Koněm roku.
ON to nevzdal
Roku 1992 startoval Železník jen v jednom přípravném dostihu, v červnové Ceně Rollpy a velmi lehce zvítězil. Byl ve vrcholné formě...
V neděli 11. října 1992 měla dvojice Váňa - Železník rekord na dosah ruky. Nestalo se tak, tentokrát však ne vlastní vinou, ale vinou demonstrantů (kteří nedokázali nic, protože na jedné straně "bránili" dostihové koně a na druhé straně klidně házeli cihly po koních policistů!). Historie přišla o rekord rekordů - pět vítězství jednoho koně a jezdce. Železník se dostal do nevýhodného postavení hned na začátku dostihu před Malým vodním příkopem kvůli zmiňovaným demonstrantům, kteří způsobili mezi koňmi chaos. Josef Váňa proto vedl Železníka pro nájezd na Taxis k volnější levé straně dráhy. K Taxisu se dostal mezi posledními jen několik metrů za anglickým Boreen Kingem, francouzským Hartiche a naší Rhodé a překážku odskakoval těsně za nimi.
K odskoku zvolil Váňa v té chvíli zcela volný prostor vedle nich. Jenže stalo se něco, co nebylo možné předvídat: Hatriche skok nezvládl, při tom došlo ke kolizi mezi ním a Rhodé a ta ho srazila Železníkovi pod nohy. Upadl jak Železník ,tak i Váňa nejdřív si řikal to neni možný dme no,... ale pak videl Želzníkovi smutne oci poznal ze by mu to bylo lito prohrat ,Váňa sedl spatky do sedla a ten dotih spolecnyma silama vyhrali.Zázrak??? Ne to bylo Železníkem ON ten dostih chtel vyhrat a proto ho taky vhrál...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

klikni

klik 100% (473)

Komentáře

1 Kájča Kájča | 4. dubna 2008 v 17:08 | Reagovat

HATTRICK se docela podobá Parče...

2 dajdula dajdula | E-mail | Web | 4. dubna 2008 v 20:11 | Reagovat

jj:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama