Žádný člověk není hoden Tvých slz a ten co je, Tě nikdy nerozpláče!

Duben 2008

úprava fotečky...

27. dubna 2008 v 20:45 o koních
Ahojky:) tuto úpravu jsem já nedělala... dělala ji kamarádka, která s semno ukdysi chodila na koně... Teď chodí jen na treninky... Takže tento obrázek je Od Karly Rohové:)))
THX Kájo:)))

ADOPCE

27. dubna 2008 v 20:41 | dajdula |  o nás
Ahojky, právě jsem na blogu laska k bleskovkam adoptovala zvířátko... je to lvíče a jmenuje se Kiara:)))... Dostala jsem dokonce i adopční list takže je má:)))

Registana

22. dubna 2008 v 13:02 slavní koně a jezdci
Pohlaví:klisna
Barva:tmavá hnědka
Narození:1.4.1996
Věk:12
Míry:162 · 168 · 184 · 19,1
Otec:Tauchsport (GDR)
Matka:Reklame (GDR)
Otec matky:Immer (HUN)
Plemeno:A 1/1
Chovatel:Gestüt Görlsdorf

Dostihová kariéra

Starty: 36 · Vítězství: 21 · Umístění: 11 · Výhry: 10 535 457 CZK
Tato hnědka svoji dostihovou kariéru zahájila jako tříletá v rodném Německu, když ze tří startů získala pouhých 500 DM a při svém debutu přes proutěné překážky dostih nedokončila. Málo co nasvědčovalo tomu, že je sestrou Registana a Regalla, dvou famózních německých steeplerů. Proto byla také k mání a na konci sezóny 1999 byla zakoupena pro Stáj Wrbna.
Již jako čtyřletá začala prokazovat, že svým starším bratrům ostudu dělat nebude. Z pěti startů získala dvě vítězství, cenné bylo i její třetí místo v Markgraf-Berthold-Jagdrennen (L) v Baden-Badenu.
Jako pětiletá startovala osmkrát, získala tři vítězství a pět umístění. K nejcennějším výsledkům patřilo vítězství v pardubické Ceně Vltavy (L), druhá místa v Altes Badener Jagdrennen (L) v Baden-Badenu a v Premio Belfe v Meranu. Dokázala se vyrovnat jak s pardubickou oranicí, tak i s rychlými dostihy v zahraničí, dokázala zvítězit v dostihu na 3300 i na 4600 metrů.
O rok později jako šestiletá si získala ještě větší respekt, když zvítězila čtyřikrát za sebou, dvakrát v Pardubicích a dvakrát v Meranu. Sezónu zakončila pátým místem v konkurenci francouzských, německých a italských koní v Gran Premio di Merano Forst (Gr.1), který se běhá o částku převyšující v přepočtu 14 milionů korun.
V následující sezóně 2003 nepoznala Registana porážku. Začala vítězstvím ve Steeplechase di Primavera (Gr.3) v Meranu, pak si připsala vítězství v kvalifikačním Memoriálu mjr. Miloše Svobody v Pardubicích, znovu se vrátila do Merana pro vavříny v Premio U.N.P.C.P.S. V závěru sezóny pak splnila nesmírně těžkou úlohu desetinové favoritky a zvítězila ve Velké pardubické steeplechase cross-country (L). Stala se tak královnou překážkových dostihů v České republice.
V roce 2004 jako osmiletá nejprve přijala výzvu neporazitelného Almanzora, využila jeho zaváhání a znovu zvítězila ve Steeplechase di Primavera (Gr.3) v Meranu. Stejně jako vloni si poradila s domácí konkurencí v červnové kvalifikaci pro VP. Po dalších dvou vítězstvích v Meranu nastupovala jako jasná favoritka do 114. ročníku Velké pardubické st.ch.c.c. (L), kde téměř systémem start-cíl pod vedením Petera Gehma obhájila své loňské prvenství v rekordním čase.
V závěru sezóny absolvovala své první vystoupení na anglické půdě ve Sporting Index Chase v Cheltenhamu. V tomto dostihu sice neprohrála, ale v důsledku omylu Petra Gehma musela být ve vedoucí pozici na začátku cílové roviny zadržena, když sahala po vítězství. V anketě Jockey clubu ČR získala titul Nejlepší steepler roku 2004.
Sezónu 2005 zahájila pro problémy s alergií až v červnu a v jejím sedle nahradil Petera Gehma anglický jezdec Jim Crowley. A opět pokračovala ve svém vítězném tažení, nejdříve zvítězila v Memoriálu mjr.M.Svobody, poté dvakrát zvítězila v italském Meranu a postavila se jako horká favoritka na start Velké pardubické. Bohužel nezvládla druhou překážku, poprvé v životě upadla a připravila se tak o možnost získat jako první klisna v historii čistý hattrick. Ani tento neúspěch ji však nepřipravil o vrcholnou pozici v handicapovém hodnocení překážkových koní v ČR.
Do sezóny 2006 vstoupila jako desetiletá dáma a její příprava byla zaměřena speciálně na její poslední start ve Velké pardubické. Na scéně se objevila až v srpnové Velké ceně Skanska tentokrát s Dušanem Andrésem v sedle. Narazila zde na stájového kolegu Hastavena, který se nacházel v životní formě, a nedokázala ho porazit. Dokončila druhá, navíc se zraněním levé přední, které ji nadlouho vyřadilo z tréninku a tím i zhatilo plány na její poslední start ve Velké pardubické. Legendární klisna o něco dříve ukončila svoji dostihovou kariéru. Koncem října se ještě přijela do Pardubic rozloučit se svými příznivci a začátkem listopadu odjela do rodného Německa plnit svoji novou roli matky.

Chov

Jako první partner byl pro Registanu vybrán hřebec Oscar (Sadler´s Wells), vycházející hvězda mezi irskými překážkovými plemeníky.

Hraní a hračky koníků...

22. dubna 2008 v 12:41 | dajdula |  o koních
Hraní je dobré k...
• ...obratnosti koně
• ...podpoření jeho inteligence
• ...větší aktivitě při práci
• ...zrychlení vnímání
Hračky ven:
• horse ball
• nosicí míč
Do boxu:
• jablko s vůní jablka
• visací míč se solí (je zábavné a těžké sůl lízat)
• váleček na hraní s vůní jablka
Jiné:
• ve fantazii se meze nekladou - můžete koni vyrobit i svoji vlastní hračku, třeba s příchutí

vyberte...

20. dubna 2008 v 17:13 | dajdula |  ankety
Ahojky, mám na Vás jednu prosbu... Na ranč, kam chodím, přišel nový koník jménem Tiara... Jenže všichni slyšeli Kiara... Tak jsem založila anketu a zeptám se Vás jaké jméno je hezčí... Tak hlasujte... Jo tady máte tři fotečky, aby jste ji viděli jak vipadá a mohli hlasovat co se k ní více hodí:)))
Já na kiaře-Tiaře...

andělé...

12. dubna 2008 v 19:39 | dajdula
Setkání s andělem máme všichni za sebou, a ani o tom nevíme. Nemají křídla a zlaté vlasy, ale stále jsou tu a ochraňují nás. Nikdo je nevnímá, protože neupoutávají žádnou pozornost, nekřičí, nejsou ani bohatí ani vlivní. Hlavně je jich málo a jsou stále více unaveni neustálým napomínáním a hlídáním. Tak jim práci trochu usnadněme a neodhánějme je od sebe. Připletou se nám do cesty, připraveni nám pomoci, a jen čekají na náš souhlas. Způsob jak, si určuji sami. Každý z nás se ocitne v situaci, kdy neví, kterou cestu si vybrat. Znenadání se objeví anděl a popostrčí ho. Stačí jen poslouchat a souhlasit. Anděl toleruje svobodnou vůli člověka a jeho volbu mezi dobrem a zlem. Jistě zná způsob, jak nás navést tím správným směrem. Stává se, že někdy nepomůže, to je pravda, ale on dobře ví, že co se pro nás jeví momentálně jako dobro, je budoucí zlo. Vidí dopředu a nikdy to s námi nemyslí špatně. Snaží se nás naučit být lepší. Nabádá k toleranci a učí, jak odpouštět druhým jejich provinění. Ne ten, kdo vytvořil umělecké dílo, je největší umělec, ale ten kdo zvládl umění odpouštět. Toto umění patří mezi nejtěžší. Pokud se ho dobře naučí, může se stát i on andělem pro jiné. Není pravdou, že kdo je hodný - je blbý, a kdo není slušný, není in. Jsou hodnoty, které by měly zůstat jako konstanta a nepodléhat stávajícím pravidlům doby. Čím více se snažíme podobat se světu, tím více ztrácíme sami sebe. Když andělé unaveni odcházejí, ihned se chopí své příležitosti čerti. Nemají rohy, ale jsou zde. Zdá se, že momentálně se nějak přemnožili. Vytváříme pro ně totiž až příliš dobré podmínky. Našeptávají ďábelsky rafinovaně s úlisným úsměvem to, co chceme slyšet. Úrodnou půdu nacházejí u lidí lhostejných, kteří myslí v prvé řadě na sebe. Největší triumfy slaví v srdcích, zasažených mamonem. Čert našeptává a přihlíží, jak se dílo daří. S uspokojením pozoruje chamtivce, jak rozmnožují svá bankovní konta z nepoctivosti a okrádaní druhých. Na zemi se zabydlují za vysokými zdmi vil a masivními dveřmi nejméně na tisíc let. Pak stačí tak málo - a jací jsme byli? Bylo to tenkrát moc náhod najednou, že jsem začala přemýšlet, proč se tak děje. Žádnou logiku jsem nenašla, a tak ji už ani nehledám. Autor: Anna Malchárková: Andělé mezi námi

o koníkách...

6. dubna 2008 v 9:11 | dajdula
  • Koně můžeš dovést k řece, ale nikdy ho nedonutíš, aby vodu pil.
  • Daruješ-li koně, daruj také uzdu.
  • Na koňském hřbetě je ráj srdce. (arabské přísloví)
  • Pes má duši v ocase a kůň ji má v uších
  • Koně mě berou takového, jaký jsem, ale soudí mě podle toho, co dělám. (Monty Roberts).
  • Láska má tisíc podob. Kůň zůstává. (Norbert Záliš)
  • Mít koně svoje nebe, nás by si vzali mezi sebe! (Eliška Horelová)
  • Hoď srdce za překážku a kůň skočí za ním.
  • Jezdec, který není milován, daleko nedojede. (Gruzínské přísloví)
  • Kůň má větší hodnotu než bohatství. (Španělské přísloví)
  • Kůň zná svého jezdce lépe, než jezdec svého koně. (Arabské přísloví)
  • Ukažte mně vašeho koně a já vám řeknu jaký jste. (Staré anglické přísloví)
  • Kůň běží s plícemi, setrvává srdcem a vyhrává charakterem. (Tesio)
  • Kůň je Pegas vyhnaný s Olympu. (V. Kubín)
  • Veškerá ušlechtilost pochází s koně. (latinské přísloví)
  • Kůň bez jezdce je stále koněm.Ale jezdec bez koně je jen člověk. (S. J. Lec)
  • Když Bůh stvořil koně, pronesl k němu: ,,Tobě rovného jsem neudělal, všechny poklady Země teď leží mezi Tvýma očima…" (z Koránu)
  • Když Bůh stvořil koně, podíval se krásnému zvířeti do očí a pravil : ,, Příliš rovného jsem tě neudělal, ale pamatuj, že všechny poklady světa budou ležet právě mezi tvýma očima!

$$$REKLAMY$$$

5. dubna 2008 v 14:13 | dajdula |  myš maš
Ahojka lidičky!!!
Hodně z Vás mi tady píše reklamy do různých článků... Zřídila jsem Vám tady proto tento článek kam mi budete psát různé reklamy kde chcete ať hlasuju atd... Pokud to uvidím někde jinde hned to mažu a nezajímá mě nic...
Tak Ztm vaše dajdula.cz

Aleš Opatrný

3. dubna 2008 v 13:45 | dajdula |  slavní koně a jezdci
Aleš Opatrný (* 18. září 1981, Hořovice) je český jezdec, několikanásobný mistr České republiky a mistr Evropy mladých jezdců.
Opatrného od dětství a jeho koně trénuje jeho otec, trojnásobný mistr republiky v jezdecké všestrannosti.
V roce 2000 Opatrný poprvé vyhrál titul seniorského mistra republiky a v srpnu se stal po mnoha letech prvním českým jezdcem, který zvítězil na mistrovství Evropy - v kategorii mladých jezdců (do 21 let) obsadil první místo v Hartpury v Anglii.[1] Svého úspěchu dosáhl v sedle Kris Kentaura, který byl ale záhy majitelem prodán.
Další vývoj jeho výsledků souvisel hlavně s tím, jaké koně měl k dispozici, přesto pravidelně dokazoval svou na české poměry vysoce nadprůměrnou výkonnost. Vítězství v mistrovství republiky zopakoval třikrát za sebou (v letech 20012003 - vždy v sedle Silvia).
Dvakrát (v letech 2003 a 2005) se kvalifikoval jako jeden z nejlepších jezdců střední a východní Evropy do finále světového poháru.
Před Světovými jezdeckými hrami 2006 získal od majitele koně možnost sedlat Cartouche, ale neprošel veterinární kontrolou a v Cáchách nakonec nestartoval. Na mistrovství republiky v následujícím roce získal s Cartouchem pátý titul a probojoval se do druhého kola mistrovství Evropy.
Do srpna 2007 (včetně) vyhrál tři Velké ceny.
Opatrný působí na statku svého otce Václava Opatrného v Hořovicích, který reprezentuje i jeho sestra Jitka.

Marcus Ehning

3. dubna 2008 v 13:39 | dajdula |  slavní koně a jezdci
  • 32let
  • otec Richard Ehning
  • jezdit začal v 7 letech v Borkenu, společně se svou sestrou Kerstin
  • první poník Narmit
  • první velký kůň Lord  premiérové závody L a S
  • klisna Metaxa s ní Marcus absolvoval závody stupně Z až S - velmi mu na ní záleželo (Ehning starší tuto klisnu již téměř prodal, ale Marcus každý večer zapálil za klisnu svíčku a smutně před ní seděl. Richard Ehning gesto dobře pochopil a prodej zrušil.)
  • první Mezinárodní úspěch dosáhl s poníkem Starlightem - dopomohl k zisku dvou zlatých medailí v družstev na Mistrovství Evropy (1990 a 1991)
  • s poníky Starlightem a Queen vítězil v soutěžích pro velké koně kategorie L a S
  • s poníkem Bright Ruby vyhrál mistrovství SRN 1991
  • s Cyganem absolvoval první parkur ST
  • k prvním úspěchům (v kategorie juniorů a mladých jezdců) na "velkých koních" mu dopomohli: Orchidee, Talan a především Opium II - s ním získal čtyřikrát zlato v družstvech na Mistrovství Evropy; vyhrál s ním přes 40 soutěží; Pohár národů; Velkou cenu ve Varšavě (dnes si již 23letý holandský valach užívá důchodu na Ehningových pastvinách v Borkenu)
For Pleasure, hannoverský hřebec, nar. 1986
(Furioso II x Grannus)
(do roku 1998 včetně jezdec L Nieberg, na fotografii vlevo, poté m. Ehning)
- 1995 - mistr SRN skok senioři; 2. ve finále Světového poháru v Göteborgu
- 1996 - zlato v družstvech na OH v Atlantě; vítěz etap Světového poháru v Ženevě a Bruselu; vítěz Poháru národů v Cáchách
- 1997 - zlato v družstvech na Mistrovství Evropy v Mannheimu; 4. místo v jednotlivcích na Mistrovství Evropy v Mannheimu
- 1998 - 4 mezinárodní vítězství; Pohár národů v Cáchách
- 1999 - zlato v družstvech na Mistrovství Evropy v Hicksteadu; 5. místo v jednotlivcích na Mistrovství Evropy v Hicksteadu; 7 mezinárodních vítězství; Pohár národů v Modeně, Hicksteadu a Calgary; Velké ceny Gery a Modeny
- 2000 - zlato v družstvech na OH v Sydney; 4. místo v jednotlivcích na OH v Sydney; 4 mezinárodní vítězství; Velká cena Curychu; Cena Evropy v Cáchách
- 2001 - 4 mezinárodní vítězství; Pohár národů v St. Gallen
- 2002 - mistr SRN skoky senioři; 7 mezinárodních vítězství; Velká cena Mnichova; German Masters ve Stuttgartu; Pohár národů; Velká cena Lucernu
- 2003 - zlato v družstvech na Mistrovství Evropy v Donaueschingenu; bronz v jednotlivcích na Mistrovství Evropy v Donaueschingenu; vítěz Göteborg Trophy; druhé místo ve Velké ceně Cách
- 2004 - 6 mezinárodních vítězství; etapa Riders Tour ve Wiesbadenu; Velká cena Aachu; etapa Světového poháru v Lipsku
- 2005 - vítěz Championat von Dortmund
Anka, oldenburská klisna, nar. 1991
(Argentinus x Waidmannsdank xx)
- 2002 - vítězka Velké ceny Hamburku
- 2003 - vítězka finále Světového poháru v Las Vegas; vítězka Velké ceny Wiesbadenu; vítězka Stawag Preis v Cáchách
- 2004 - vítězka Mercedes German Masters ve Stuttgartu; vítězka Poháru národů v La Boule
- 2006 - vítězka Velké ceny Spangenbergu
Sandro Boy, oldenburský hřebec, nar. 1993
(Sandro x Grannus)
- 2003 - vítěz Velké ceny Frankfurtu
- 2004 - vítěz Velké ceny Düsseldorfu, Londýna a Gery
- 2005 - vítěz Velké ceny Düsseldorfu
- 2006 - vítěz finále Světového poháru v Kuala Lumpur; vítěz Velké ceny Frankfurtu, Lionu a Curychu
Gitania, holštýnská klisna, nar. 1995
(Capitol I x Sacr. Song xx)
(do první části roku 2004 ježděná mezinárodně majitelkou Ellen Holtgers)
- 2004 - vítězka Christmas Stakes v Londýně; vítězka Velké ceny Stockholmu
- 2005 - zlato v družstvech na Mistrovství Evropy v San Patrignanu; 5. místo v jednotlivcích na Mistrovství Evropy v San Patrignanu; 3. místo ve finále Světového poháru v Las Vegas; vítězka etapy Světového poháru ve Stuttgartu; vítězka Velkých cen v ´S-Hertogenboschi a Bordeaux; 2. místo ve finále Top-Ten v Ženevě
- 2006 - vítězka finále Poháru národů; Superligy v Barceloně; Pohárů národů v Lucernu a Cáchách; Velkých cen v Bordeaux a Rotterdamu
Noltes Küchengirl ex Lord´s Classics, klisna bavorského teplokrevníka, nar. 1997
(Lord Z x Cambridge Cole)
(do října roku 2005 včetně jezdec j. Ehning, poté M. Ehning)
- 2005 - vítězka Velké ceny Hamburku; 3. místo v Poháru národů ve Falsterbo
- 2006 - bronz v družstvech na Mistrovství Světa v Cáchách; vítězka Velké ceny na CHIO Cáchy; vítězka Velké ceny La Baule; Poháru národů v La Baule; vítězka Delitzscher Championat von Leipzig
  • 2007 - vítězka Delitzscher Championat von Leipzig

Meredith Beerbaumová

3. dubna 2008 v 13:35 | dajdula |  slavní koně a jezdci
Michaelsová se narodila jako dcera filmového režiséra a producenta Richarda Michaelse. Od dětství se věnovala jízdě na koni, jako mladá jezdkyně (do 21 let) dosahovala dobrých výsledků. Kariéru nepřerušila ani v době, kdy studovala politologii na Princeton University.
V roce 1991 odjela do Německa, aby trénovala u světoznámého jezdce a trenéra Paula Schockemöhleho. Původně letní pobyt se protáhl na trvalý. V roce 1998 se Michaelsová provdala za německého reprezentanta Markuse Beerbauma (bratra mnohonásobného olympijského vítěze Ludgera Beerbauma) a získala německé občanství.
V Německu se dostala k řadě vynikajících koní, zmínku si zaslouží zejména Checkmate a Shutterfly. Od roku 1999 se stala klíčovou členkou německé reprezentace, se kterou získala několik medailí v soutěžích družstev na mistrovství Evropy.
V prosinci 2004 se stala první ženou, která byla v čele světového žebříčku sestavovaného Mezinárodní jezdeckou federací FEI. Znovu se také kvalifikovala do finále světového poháru, v němž dosáhla v sedle Shutterflye na druhé místo. O rok později s Checkmatem 4 finále světového poháru poprvé vyhrála.
Rok 2004 ale pro Beerbaumovou byl velkým zklamáním, protože byla potrestána kvůli dopingovému nálezu ve vzorku svého koně a zmeškala kvůli tomu start na olympijských hrách v Aténách.
Na Světových jezdeckých hrách v Cáchách v roce 2006 atakovala nejvyšší stupně a získala s Shutterflyem bronzovou medaili.
Na začátku roku 2007 byla znovu jedničkou světového žebříčku, a to po dobu čtyř měsíců v řadě (od února do května). V srpnu absolvovala v sedle Shutterflye bez shození všech pět kol mistrovství Evropy v Mannheimu a stala se druhou ženou, která vyhrála evropský titul v parkuru.
Úspěchy
RokSoutěžKůňVýsledek
1999Mistrovství Německa žen-1.
Mistrovství EvropyStella9.
1. (družstvo)
2001Mistrovství Německa žen-1.
2004Finále světového poháruShutterfly2.
Mistrovství Německa jednotlivců-3.
2005Mistrovství EvropyCheckmate 41. (družstvo)
Finále Světového poháru1.
2006Finále světového poháruCheckmate 45.
Světové jezdecké hryShutterfly3.
3. (družstvo)
2007Mistrovství EvropyShutterfly1.
2. (družstvo)

Nejúspěšnější koně

JménoPohlavíPlemenoNarozenOtec
ShutterflyvalachHANN1993Silvio I
Checkmate 4valachHANN1995Contender

Josef Váňa starší

3. dubna 2008 v 12:07 | dajdula |  slavní koně a jezdci
Josef Váňa
- datum a místo narození: 20.října 1952, Zlín
- původ: rolnicko-dělnický, děda Josef Váňa byl rolník, otec Josef Váňa instalatér
- dětství prožil: Slopné, okres Zlín, nejmilejší zábavy - jízda (na prasatech, kozách, kravách, koních) a fotbal
- učební obor, studium, kvalifikace: chovatel a ošetřovatel koní, absolvent střední průmyslové školy automobilové v Bruntále (večerní studium 1976 - 81), trenér dostihových koní
- výška a váha: 166cm, 62kg (na vojně 171cm, 80kg)
- zaměstnání (chronologicky): chovatel a ošetřovatel koní v Tlumačově, pomocný dělník na stavbě televizního vysílače na Pradědu, strojník lyžařského vleku a později vedoucí lyžařského střediska tamtéž, žokej v Německu, žokej v Tuzemsku, trenér koní, podnikatel, majitel firmy Jovan (sídlí v Bohuslavi u Karlových Varů)
- stav: podruhé ženatý, nynější manželka Pavla, rozená Tesařová (1968), je trenérkou koní; lepší ženskou prý v životě nemohl potkat
- potomci: Jiří Váňa (1974), Martin Váňa (1988), Josef Váňa (1991); nejmladší z Váňů je, zdá se, nejvíc po tátovi první dostih, první vítězství: 1.září 1979 ve Vizovocích, 30. září 1979 v Boskovicích v sedle Kaliny (podle záznamů v kronice stáje Státního statku Světlá Hora)
- největší dostihové úspěchy: vítězství ve Velké pardubické steeplechase 1987, 1988, 1989, 1991 (vždy v sedle Železníka), 1997 v sedle Vronského; celkem 213 vyhraných dostihů doma i v cizině (1997)
- ostatní sportovní úspěchy: mezinárodní závody Horské služby, člen vítězné hlídky HS Pradědu v Krkonoších 1976 a ve Vysokých Tatrách 1978, vítěz obřího slalomu ve Vysokých Tatrách 1978 (porazil účastníka SP, Poláka Gasienicu): starty v Jizerské padesátce (např. v r. 1978 čas 4:01,38 hod) a Jesenické sedmdesátce
- zdravotní stav: velmi dobrý
- zranění: zlomenina pánve, zlomená všechna žebra, zlomenina dvou obratlů, pět fraktur levé a tři frantury pravé klíční kosti, roztříštěné pravé rameno, fraktury zápěstí na obou rukách, zlomenina levé nohy nad kotníkem a roztříštěná patní kost, zlomená čelist, pět otřesů mozku
- nejoblíbenější jídlo: kuřecí kung-pao, pečená nadívaná holoubata, šopský salát
- obvyklá rodinná dovolená: dosud žádná nebyla, ale slíbil, že až vyhraje pošesté Velkou pardubickou, všichni poletí na Tenerife
- hobby: plavání a tenis, chovatelství holubů a králíků

Železník

3. dubna 2008 v 11:56 | dajdula |  slavní koně a jezdci
PŘÍBĚH:
Píše se třináctý říjen roku 1991. Stromy se již pomalu začínají převlékat do pestrobarevného šatu a propůjčují tak dostihovému závodišti v Pardubicích nevšední vzhled. Tisíce diváků sledují průběh 101. ročníku Velké pardubické steeplechase jako u vytržení. Čas, jindy s až příliš lehkomyslnou rychlostí odkrajující hodiny z našich životů, se nyní jakoby zastavil. První minuta, druhá, třetí... pole koní rozdusává ještě svěží zelenou trávu a výkřiky žokejů se mísí s přerývaným koňským dechem. Náročné skoky překonává drobný ryzák s nedbalou lehkostí až k překážce číslo 14 nesoucí název Poplerův skok. Nešťastná kolize předchází pádu favorita. Je znovu nasednut, ovšem pole soupeřů se zdá být již příliš daleko a sen o vítězství se rovněž pomalu rozplývá. Železník se však nehodlá vzdát. Bojuje. Buch buch, buch buch, jeho srdce tluče pravidelně a rozlévá vařící krev do všech svalů, které v elegantní souhře posouvají koně vstříc vytouženému cíli. Soupeře zanechává za sebou. Ještě jeden cvalový skok a... přesně v 15 hodin a 48 minut vstoupil Železník mezi nesmrtelné, proťal pomyslnou cílovou pásku Velké pardubické a stal se tak jediným čtyřnásobným vítězem tohoto obtížného dostihu. Všemi milovaný, obdivovaný, prostě nejlepší z nejlepších - náš Železník!!

NESLAVNÉ ZAČÁTKY

Životní pouť Železníka začala 29. dubna roku 1978 v PP Šamorín. Na svět ho přivedla klisna Želatina (nar. 1968), rodačka z ruského hřebčína Dněpropetrovskij. Na dráze byla zcela podprůměrná, generálním handicapem oceněná na 34 a 35,5 kg. Ani v základním šamorínském stádě nikterak nevynikla. Dala celkem 6 hříbat (Želka po Krakatit, Žeton po Salon, Žitomír - Kůň roku 1981 - po Salon, Žikava po Zigeunersohn, Žerotín po Zigeunersohn a Železník) a jako by sama chtěla dodržet heslo "To nejlepší na konec!", jejím posledním hříbětem byl právě Železník. Želatina uhynula roku 1992.
Otec Železníka Zigeunersohn (nar. 1965) byl úspěšným východoněmeckým plemeníkem a na rozdíl od Želatiny se prosadil i na dráze. Startoval v 23 dostizích, z nichž 12 vyhrál (mimo jiné i Grosser Preis der DDR a Freundschaftspreis) a 9x se umístil. Během své kariéry vydělal v dostizích 203 600 marek.
Jako roční byl Železník zakoupen ACHP Slavkov a začal jeho trénink. Zpočátku nebyl ryzák považován za příliš velký talent, jeho výkony na dráze nebyly valné. Jako dvouletý Železník vůbec nezávodil a jako tříletý toho v rovinových dostizích také moc nepředvedl. Následovalo zranění zadní nohy, po jehož doléčení ho trenér Miroslav Kantek doporučil prodat. Kdyby se ve Slavkově Železníka tehdy nezbavili, mohlo toto městečko krom vítězného napoleonského tažení vejít do historie podruhé...
V polovině sezony roku 1982 byl čtyřletý Železník zakoupen Státním statkem Světlá Hora (okres Bruntál), kam putoval ze svého původního domova ve Slavkově. Zprvu skutečně nic nenaznačovalo, že do malé stáje přišel budoucí nositel titulu "Kůň století". Železník si v novém domově zvykal pomalu a měl to štěstí, že od něj nikdo zpočátku nečekal zázraky. První dva dostihy v nových barvách dopadly pro Železníka neslavně. V Ceně ZSS Příbram (Tochovice) konané 18. září skončil sedmý a 10. října v Ceně JZD Slušovice v Pardubicích při Velké pardubické (kterou toho roku vyhrál rovněž výtečný Sagar) doběhl na 18. místě z 19 startujících. Tehdy obecenstvo jen stěží mohlo tušit, že ten chudáček, který doběhl hluboko v poli poražených, 4x vyhraje Velkou Pardubickou!

ZAČÁTEK ŽELEZNÍKOVY ÉRY

Zlom nastal až v následující sezoně 1983. Práce v kopcích, dobrá péče a přátelské prostředí brzy začaly nést ovoce. Ve Velké ceně Slezska v Albertovci zvítězil Železník jistě o 2 délky před druhou Lafetou. Následovala další dvě druhá místa a pak 9. října opět vítězství, tentokrát v Ceně Váhu, kde za sebou k překvapení všech zanechal pole 18 soupeřů. Za zmínku stojí fakt, že kvóta na outsidera Železníka jakožto vítěze dostihu byla 320:10! Další start proměnil Železník opět ve vítězství, tentokrát s výherní kvótou 15:10.
Rok poté (1984) již patřil Železník k elitě československých steeplerů a předcházela ho pověst takřka neporazitelného koně. V Albertovci si 10. června zopakoval vítězství ve Velké ceně Slezska, kde zvítězil po tuhém boji o půl délky před Džunkou. V pardubické Steeplechase Briganta konané 30. června Železník pod amatérem Antonínem Novákem odmítal skákat. Ten byl poté potrestán sankcí za pomalé tempo a nedostatečnou podporu koně v dostihu. Pravda, Železník nikdy s tímto jezdcem neukázal své pravé schopnosti, ty světu předvedl až později s Josefem Váňou v sedle. Železník si toho roku připsal ještě tři vítězství. Ve Velké slušovické steeplechase zvítězil lehce o pět délek. V Ceně riaditela ŠZB převálcoval pole devíti soupeřů zadrženě o deset délek. Zaútočil 600 metrů před cílem a pak již jen hladce získával náskok. Ukázal tak, že umí nejen výtečně skákat, ale nechybí mu ani patřičná rychlost. V Ceně ÚV odb. svazu pracovníků zemědělství konané 14. října při Velké pardubické vyhrál s Josefem Váňou zadrženě daleko nad 17 soupeři, mezi nimiž byl například skvělý steepler Marcátor, nebo Santos (jediný známý kůň, který v tréninku skákal Taxis - později zemřel po heroickém výkonu ve VP za záhadných okolností...).

Po prvé na startu Velké Pardubické!

Říkalo se, že úspěch v Ceně ÚV odb. Svazu ("Vltavě") je prvním stupněm ke zkoušce nejtěžší - Velké pardubické steeplechase. Z toho vycházeli i Světlohorští, a tak začali Železníka systematicky připravovat na start v tomto slavném dostihu. Železník zvítězil roku 1985 ve dvou kvalifikačních dostizích - Steeplechase Lancastera a Steeplechase Koroka. V prvním jmenovaném dostihu zvítězil lehce o 9 délek nad Jawanem a Borgem, ve druhém velmi lehce o 15 délek nad Bekorem a Vemírem. Mezi tím utrpěl však i jednu porážku ve Steeplechase Briganta, když ho o drtivých dvacet délek porazil pozdější účastník Velké národní Essex.
6. října nastoupil Železník jako jeden z favoritů poprvé na start Velké pardubické v sedle s Antonínem Novákem. Téměř polovinu dostihu absolvoval bez zaváhání, ale prasklá přezka uzdečky po překážce č. 13 znamenala konec nadějím. Žezlo v dostihu převzal Železníkův stájový druh Paramon, který docválal pod Josefem Váňou na druhém místě za vítězným Festivalem.
Své kvality ale Železník beze zbytku potvrdil 3. listopadu v Ceně čs. televize (Bratislava), když zvítězil velmi lehce o pět délek nad Solistem.

PODRUHÉ NEÚSPĚŠNĚ

Roku 1986 pokračoval Železník ve svém úspěšném vítězném tažení. Vyhrál bez problémů tři kvalifikační dostihy. 7. června ve Steeplechase Lancestara porazil druhého Labana a dalších 14 soupeřů. Ve Steeplechase Sagara za sebou nechal 11 koní a zvítězil lehce o pět délek. V tomto dostihu bohužel spadl loňský vítěz VP Festival, tudíž nedošlo ke srovnání kvalit. A do třetice zabodoval Železník ve Steeplechase Epigrafa 27. července. Vyhrál velmi lehce o 10 délek. V dostihu padl mimo jiné i tohoroční vítěz VP Valencio.
Do Velké pardubické odstartoval 12. října v sedle s Antonínem Novákem opět jako horký favorit. Po kolizi s ruským koněm bohužel ztratil jezdce. Byl opět nasednut, ale vedoucí skupina byla již daleko vepředu. To Železníka vyvedlo z míry. Velké zahrádky sotva prošel, s problémy překonal Hadí příkop i Velkou Velou vodu, ale Havlův skok dvakrát odmítl skočit a při třetím pokusu jezdce Nováka shodil. Tak skončily naděje na boj o vítězství, které si tentokrát připsal Valencio (loňský vítěz Festival doběhl čtvrtý). Tento Železníkův pád znamenal i vážné zranění Antonína Nováka, a tak bylo rozhodnuto, že v sezoně 1987 bude ryzáka jezdit Josef Váňa...

Rekordman -Železník

Hned první start sezony 1987 proměnila dvojice Železník - Váňa ve vítězství. Byla to Steeplechase osvobození, kde Železník porazil pole 17 soupeřů zadrženě o 8 délek. Ve Steeplechase Lancastera 30. května se Železník utkal s polem 14 koní, mezi nimiž byl i konkurent Forman. Bohužel upadl na čtvrté překážce před cílem, na obávaných zahrádkách. Ve velkém tempu, které dirigoval Forman, nezvládl druhý živý plot, upadl, a to znamenalo nakonec jen čtvrté místo. Ovšem o měsíc později ve Steeplechase Sagara nad Formanem a dalšími 9 soupeři zvítězil zadrženě o 10 délek. Protože sešlo z původně plánovaného startu ve Wroclavi, "odskočil" si Železník v srpnu do Slušovic, aby vyhrál zadrženě o 7 délek ve Velké slušovické steeplechase.
A pak už přišla 97. Velká pardubická. Železník potřetí na startu, tentokrát v Josefem Váňou v sedle (kvóta na vítěze 36:10). Celkem 12 koní se toho roku vydalo zdolat nelehký kurs dostihu. S Taxisem se nevyrovnali pouze dva koně, ostatní pokračovali bez problémů dál. K Hadímu příkopu přiváděl své soupeře energií nabitý kladrubský Forman v nevídaném tempu (díky kterému Železník zvítězil v rekordním čase). Železník se ho stále držel jako stín a čekal na vhodnou příležitost k drtivému nástupu. Za lesíkem přebral vedení a už si ho nenechal vzít. Zvítězil v rekordním čase 9:56,13 min. a stal se tak prvním koněm v historii dostihu, který pokořil bájnou hranici 10 minut. O 12 délek zpět byl Forman, který již neměl sílu akcelerovat a třetí doběhla Gibridka.
Toto vítězství se stalo pro Železníka i jeho realizační tým v čele s trenérem MVDr. Čestmírem Olehlou jakousi satisfakcí. Před několika měsíci totiž odjel do Anglie jako kandidát do Velké národní v Liverpoolu, byl však vláčen pro podezření z infekční nemoci po různých vyšetřeních. Nakonec nebyl na start dostihu připuštěn (startoval pouze Valencio). Železník si tímto skvělým vítězstvím rovněž vynahradil předchozí dva nezdařené ročníky Velké pardubické a přizdobil se titulem Kůň roku 1987.

HATTRICK

Sezonu 1989 zahájil Železník 27. května opět ve Steeplechase Lancastera a jistě zvítězil nad 22 koňmi o 2 a půl délky. Ve Steeplechase Sagara 1. července vyhrál o 5 délek a mezi poraženými byla i Libentína. Posledním Železníkovým startem před 99. ročníkem Velké pardubické byla zářijová Steeplechase Koroka. Tentokrát se ryzák zapotil, vyhrál po tuhém boji nad Formanem o jeden a čtvrt délky.
Pětadvacet koní na startu Velké pardubické (8. října) nahánělo strach, hlavně v souvislosti s Taxisem. Nakonec tu skončilo sedm koní, dva z nich se již bohužel na nohy nikdy nepostavili. V čele dostihu se dlouho držel bělouš Blackthorn (tento Angličan do cíle takřka "došel" šestý a za pár dnů zemřel na následky vyčerpání), kterého ale na Velkém vodním příkopu dostihla Fráze, Železník a za nimi Forman (v cíli nakonec třetí), jenž ztratil podkovu a Libentína (v cíli čtvrtá). Zbytek dostihu byl však soubojem pouze mezi Frází a Železníkem. Václav Chaloupka se všemožně snažil udržet Železníka za sebou, ale marně, Železník měl v cíli více sil než o pět let mladší, nezkušená a subtilní klisna. Zvítězil jistě o 7 délek a Josef Váňa ho jako loňského roku již před cílem vděčně hladil po krku. Skvělý hattrick byl na světě! V historii dostihu se do té doby podařilo zvítězit třikrát Brigandovi, Lady Anne, Epigrafovi, Korokovi, Sagarovi a nyní Železníkovi - ten ale ještě neřekl poslední slovo!

Po sté a smůla.

V porevolučním roce 1990 startoval Železník pouze třikrát. V červnové Ceně Sagara byl po tuhém boji o 3/4 délky poražen někdejším vítězem derby Dynamitem. V srpnové Ceně Epigrafa si s 11 soupeři hravě poradil, když zvítězil zadrženě o 7 délek.
Posledním a nejdůležitějším dostihem sezony byla pro Železníka samozřejmě jubilejní stá Velká pardubická, konaná 14. října. Vyhraje počtvrté za sebou? To bylo zbožné přání mnohých. Nejpočetnější pole v historii dostihu čítalo rovných 29 koní - krom Železníka také další favority Dynamita, Frázi, Lorienta, Formana a Draka. Až k překážce číslo 6 - na první pohled nenápadnému Popkovickému skoku - běžel Železník skvěle. Zde však došlo k lehčí kolizi s Formanem, Železník ztratil Josefa Váňu a přes něj spadl ještě i Dynamit. Rázem skončily naděje hned dvou favoritů... Nakonec v dostihu zvítězila Libentína v rekordním čase 9:49,4 min.

VÍTĚZSTVÍM MEZI NESMRTELNÉ

V roce 1990 spolu Josef Váňa a Železník startovali 3x. O čtyři délky lehce zvítězili v červnové Steeplechase města Pardubice a následně zadrženě o 15 délek v červencové Steeplechase Valencia.
Velká pardubická se toho roku běžela 13. října a byl to vůbec nejdramatičtější dostih Železníkovy kariéry. Všichni čekali, zda se mu podaří to, co se očekávalo loni, tedy vyhrát počtvrté. Před startem na dráhu vběhlo několik demonstrantů, rádoby ochránců koní, avšak policie je včas vyvedla, a tak nenarušili vlastní průběh dostihu (zato o rok později...). Počet startujících byl opět vysoký - 23 koní, mezi nimi Železníkovi spolufavorité Forman a Drak. Taxis znamenal stop pro osm koní, ale trojlístek nejlepších pokračoval v zápolení. Až k Poplerově skoku, kde upadl Disco. Železník se nestačil vyhnout a ztratil Josefa Váňu. Ten však duchaplně popadl bič, pak svého čtyřnohého partnera a spolu se vydali na stíhací jízdu - Drak a Forman byli již asi 200 metrů před nimi. Železník nasadil obdivuhodné tempo, ztrátu dohonil a do cílové rovinky vbíhal spolu s Drakem s Václavem Chaloupkou v sedle. V tomto momentě se ukázalo, jaké maličkosti mohou rozhodovat o vítězi. Václav Chaloupka totiž v průběhu dostihu ztratil bičík a v cílové rovince nemohl svého svěřence dostatečně pobízet. Železník zvítězil po tuhém boji o tři délky a lidé na tribunách jásali. Ovšem Železník toho měl takříkajíc "plné zuby", ještě nikdy nebyl po dostihu tak vyčerpaný. Vydal ze sebe všechno, chtěl zvítězit a podařilo se! Zaslouženě byl vyhlášen potřetí Koněm roku.
ON to nevzdal
Roku 1992 startoval Železník jen v jednom přípravném dostihu, v červnové Ceně Rollpy a velmi lehce zvítězil. Byl ve vrcholné formě...
V neděli 11. října 1992 měla dvojice Váňa - Železník rekord na dosah ruky. Nestalo se tak, tentokrát však ne vlastní vinou, ale vinou demonstrantů (kteří nedokázali nic, protože na jedné straně "bránili" dostihové koně a na druhé straně klidně házeli cihly po koních policistů!). Historie přišla o rekord rekordů - pět vítězství jednoho koně a jezdce. Železník se dostal do nevýhodného postavení hned na začátku dostihu před Malým vodním příkopem kvůli zmiňovaným demonstrantům, kteří způsobili mezi koňmi chaos. Josef Váňa proto vedl Železníka pro nájezd na Taxis k volnější levé straně dráhy. K Taxisu se dostal mezi posledními jen několik metrů za anglickým Boreen Kingem, francouzským Hartiche a naší Rhodé a překážku odskakoval těsně za nimi.
K odskoku zvolil Váňa v té chvíli zcela volný prostor vedle nich. Jenže stalo se něco, co nebylo možné předvídat: Hatriche skok nezvládl, při tom došlo ke kolizi mezi ním a Rhodé a ta ho srazila Železníkovi pod nohy. Upadl jak Železník ,tak i Váňa nejdřív si řikal to neni možný dme no,... ale pak videl Želzníkovi smutne oci poznal ze by mu to bylo lito prohrat ,Váňa sedl spatky do sedla a ten dotih spolecnyma silama vyhrali.Zázrak??? Ne to bylo Železníkem ON ten dostih chtel vyhrat a proto ho taky vhrál...

Criollo

3. dubna 2008 v 11:50 | dajdula |  plemena koní

Původ a historie:

Předky argentinského criolla byli starobylí andalusané, přivezení do Jižní Ameriky v 16. století španělskými konkvistadory (tito koně dali vzniknout i dalším americkým plemenům). Roli při vzniku tohoto plemene hrál i berberský kůň, který criollovi předal mnoho ze své odolnosti, poortugalský sorria pony a možná také asturský kůň.
Popis a charakteristika:
Plemeno se řadí mezi nejodolnější na světě, a to právem. Jedinec je schopen nést velkou váhu na obrovské vzdálenosti, a to i ve velmi obtížném terénu. Koně bez problémů snášejí drsné klima, nedostatek potravy a dokonce i dlouhodobý nedostatek vody.
V roce 1918 vznikl chovatelský svaz, který vytvořil a zavedl přísné výkonnostní zkoušky, jejichž úspěšné zvládnutí bylo podmínkou k zařazení do chovu. Vzdálenost 756 kilometrů museli koně zdolat za 15 dní s nákladem 110 kg na hřbetě a bez zvláštního krmení.
Důkazem neobyčejné výkonnosti criolla jsou koně Manacha a Gato. S nimi profesor, spisovatel a cestovatel ze Švýcarska, Aimé Tschiffely (1895 - 1954), uskutečnil 16 090 km dlouhou pouť z Buenos Aires do Washingtonu D.C. Cesta trvala dva a půl roku a vedla těmi nejnehostinnějšími kouty světa. Mancha, tehdy 15 letý a 16 letý Gato celou cestu ustáli bez úhony. Tschiffely střídavě na jednom koni jel, zatímco druhý plnil funkci soumara. Koně pak byli posláni zpět do Jižní Ameriky, kde strávili zbytek života. Gato se dožil 36 a Mancha 40 let.
Paleta barev criolla je velmi pestrá, převažují však hnědáci a plaváci různáých odstínů - tyto barvy činí criolla nenápadným na suchých pastvinách v jeho přirozeném prostředí. Často se vyskytují i modří a červení bělouši, strakáči a zvláště cenění jsou tzv. grullos nebo gatedaos šedé, myšové nabo hnědé barvy s náznakem žíhání. Criollo má robustnou stavbu těla a měří 142 - 152 cm. Krk je krátký a silný, hlava má zřetelně vyklenutý profil. Oči jsou široce posazené a uši ostražité. Tělo je krátké a hluboké a žebra dobře klenutá. Nohy jsou kratší, kosti pevné a silné, kopyta neobyčejně zdravá. Většina koní si uchovává mimochod zděděný po starých španělských předcích, ačkoliv mnoho současných criollů má již normální diagonální chody.

Využití a sport:

Criollo je především koněm gaučů (jihoamerických kovbojů) a je nenahraditelným dopravním prostředkem osadníků žijících v rozlehlých argentinských pampách. S plemenem se můžeme setkat po celém kontinentu a i přes drobné odchylky způsobené odlišnými životními podmínkami, si criollo stále uchovává své základní vlastnosti. Criollo se kříží s anglickým plnokrevníkem, čímž vzniká elegantní kůň ideální pro pólo, ne však již natolik otužilý a houževnatý, aby dokázal čelit podmínkám nepříznivé krajiny.

Connemarský pony

3. dubna 2008 v 11:49
Původ a historie:
Předky connemarů byli poníci, podobní skotským horským neprošlechtěným typům. Byli to zřejmě koně velmi starobylí, protože typické zbarvení bylo plavé nebo šedé s tmavým hřbetním pruhem, s černými končetinami, hřívou a ocasem. Toto typické zbarvení primitivních koní a vlastně i koní divokých bylo později překryto, takže dnes už se téměř nevyskytuje. První příměsí byla krev koní orientálního typu, které dovezli Keltové z evropského kontinentu, údajně snad i ze Španělska. V novověku pak byli místní koně ovlivněni dalšími dovozy. Předpokládá se, že značný vliv měli španělští koně ze ztroskotané Armady, kteří se roku 1588 zachránili na irském pobřeží. V posledních stoletích pak chov ovlivnili dovezení arabové, berbeři a plnokrevníci. Přesto si connemarové uchovali originální ráz a poměrně malou výšku, takže se ve své domovině dodnes nazývají pony, i když mnohé typické znaky ponyů již nemají.
Divoká, deštivá a chudá oblast západního Irska byla zřejmě domovem koní již ve starověku. Oblast blat vyžaduje od koní skromnost, otužilost a hlavně obratnost a lehký krok, protože se často pohybují ve zrádném terénu. Právě pro tyto vlastnosti se původní connemarští poníci stali všestrannými pracovními zvířaty. V 16. století, po ztroskotání španělského loďstva Armada se někteří španělští koně uplatnili v chovu a kupci z Gallwaye na tyto zkušenosti navázali dalším dovozem španělských koní. Původní poníci tím nabyli většího formátu a ušlechtilejšího vzhledu.
V 16. a 17. století se connemara nazýval hobby, později, když byl ještě zušlechtěn berberskou krví, dostal jméno, které nosí dodnes. Koncem 19. století bylo toto plemeno v rozkvětu, avšak úpadek zemědělství a hospodářské potíže je hodně poškodily. Proto byl do chovu na přelomu 20. století zaveden nový prvek, hřebci velšského koba. Královská komise, jejímž úkolem bylo posoudit stav koní v Irsku, pak vydala o moderním connemarovi vynikající posudek, v němž zdůraznila jeho skromnost a schopnosti a také pěkný vzled. Na základě tohoto posudku byla chovu connemarů věnována zvýšená pozornost, v roce 1923 se ustanovil chovatelský svaz pro toto plemeno a v roce 1926 vznikla plemenná kniha. V Anglii se chovatelská organizace pro connemary ustavila až v roce 1947 a později vznily podobné organizace v USA, Austrálii a v řadě zemí v severní a západní Evropě.
Největší vliv na vývoj connemarského ponyho měli prokazatelně hřebci Rebel a Golden Gleam, narození v r. 1922 a 1932. Ovšem zvlášť pamětihodný bílý hřebec Cannon Ball, jehož vliv byl všestranný. Byl to potomek Dynamita z místní klisny a vnuk velšského koba Prince Llevellyna. Narodil se v roce 1904 a byl to první hřebec zapsaný roku 1926 do plemenné knihy. Zvítězil ve Farmářských dostizích v Oughterardu jako víc než šestnáctiletý. Místní pověst o něm tvrdí, že v noci před závodem sežral půl barelu (soudku) ovsa, zvyk, který znamenitě vystihuje jeho konstituci a záživnost. Po celý život pracoval v zápřeži a byl známý tím, že po celou cestu z trhu až domů, do domu svého majitele Harryho Toola, klusal, zatímco jeho pán vyspával zmožen pitím na dně káry. Když Connon Ball uhynul, drželi u něj podle irského zvyku celou noc hlídku a za úsvitu ho uložili na poli k odpočinku.
Později, v letech 1948 - 1973, ovlivnil chov connemary hřebec Carna Dun z plnokrevné linie Little Heaven (jeho otcem byl slavný irský mezinárodní skokan, pony Dundrum) a irský tažný kůň Mayboy. Více arabské krve do chovu vnesl Clonkeehan Auratum (1954 - 1976), což byl čistokrevný arab a Naseel, jeden ze zakladetelů britského jezdeckého ponyho. V roce 1953 se v plemenné knize objevil jiný hřebec Dynamite (po Cannon Ballovu otci), další irský tažný kůň Skibbereen a bílý plnokrevník Winter z Manny po Sowstormovi. V téže době se objevil i méně výrazný vliv clydesdalů.
Popis a charakteristika:
Connemara je velmi souladný, dobře stavěný pony, který nemá zdravotní problémy a hodí se pro všechny druhy jezdeckých sportů i pro zápřež. Tito ponyové mají vynikající pohyb, výborně utvářené nohy s plochými klouby a dobrými kopyty, s úžasným smyslem pro rovnováhu a s velkou otužilostí a vytrvalostí. Vzdor tomu, že se označují jako ponyové, jsou to v podstatě koně, z poníků jim zůstaly jen základní přirozené schopnosti a skromnost.
Connemara je vlemi elegantní, dobře vypadající a neobyčejně nadané plemeno. Výška se v kohoutku pohybuje od 132 do 147 cm a stavba je neobyčejně souladná. Connemara má poměrně malou, úhlednou hlavu s rovným profilem, velkýma očima a hezkými vztyčenými boltci. Krk je neobyčejně dlouhý, dobře nesený a elegantní, plec je dobře stavěná, s šikmou lopatkou a silným, ale ne přehnaným osvalením. Kohoutek je poměrně vysoký, hrudník hluboký, trup komaktní, dosti dlouhý, se silnou, spáditou, ale pěkně utvářenou zádí a vysoko nasazeným ocasem.
Poměrně krátké nohy mají dobré kosti a tvrdá, pěkně utvářená kopyta. Obvod holení se pohybuje od 17 do 20 cm. Hříva i ocas jsou bohaté, nohy čisté, bez rousu. Původní zbarvení bylo plavé nebo sivé, s černými končetinami a úhořím pruhem. Plaváci se zachovali dodnes a právě oni patří k nejotužilejším představitelům plemene. Daleko nejšastější jsou dnes však bělouši různých typů, ale výjimkou nejsou ani vraníci nebo hnědáci.

Povaha:

Connemarové jsou velmi inteligentní, vnímaví a dobromyslní. Díky své vlídné povaze se hodí jako jezdečtí koně pro děti. Vynikají kvalitním pohybem, jsou neobyčejně obratní, uvolnění a houževnatí, mají úžasný smysl pro rovnováhu a v těžkém terénu se pohybují s mimořádnou jistotou. V souladu s podmínkami, v nichž se plemeno vyvinulo, jsou to koně s velkou odvahou, sebevědomí a schopní velného nasazení. Právě díky fyzickým předpokladům i odvážné povaze jsou connemarové vynikající skokani.

Využití:

Původně byl connemara všestranný poník, který sloužil k práci v postroji, a to v tahu i při zemědělských pracích, byl využíván jako nosič i soumar a pochopitelně také jako jezdecký kůň. Connemarové byli často mimochodníci, a proto byli velmi oblíbení jako jízní koně pro ženy a pro duchovní osoby. Prošlechtěný connemara se stal po přikřížení anglického plnokrevníka a hackneyů především vynikajícím sportovním koněm.
Již jeho předkové, zakladatelé chovu, se uplatňovali v dostizích a ve skokových soutěžích, dnešní connemarové pracují v zápřeži jak v zemědělství tak ve vozatajských soutěžích, ale hlavně jsou to doslova rodinní jezdečtí koně. Hodí se pro děti i dospělé a dokonce i pro seniory, především proto, že mají velmi příjemnou povahu. Křížením s plnokrevníky dávají výborné koně pro cross-country a pro nejrůznější skokové soutěže. Díky své učenlivosti se uplatňují i v drezúře, i když nemají právě předpisový vzhled. Vytrvalost, obratnost a cit pro pohyb v krajině, předávají connemarové loveckým koním, konec konců ovlivnili vadatně vznik irského huntera, který patří k nejlepším loveckým koním světa.
Connemarové jsou oblíbené plemeno v anglosaské části světa, v kontinentální Evropě se objevují vzácně, spíš jako kuriozita. V našich chovech koní se nikdy neuplatnili, ostatně stejně jako jiní poníci.

Coloradský rančerský kůň

3. dubna 2008 v 11:40 | dajdula |  plemena koní

Původ a historie:

V roce 1878 navštívil generál Ulysses S. Grant tureckého sultána Abdul Hamida v Constantinopoli (dnešním Istanbulu) a dostal od něj darem dva koně, čistokrevného bílého araba z kmene Saklaví-Gidran jménem Leopard (nar. 1873) a berbera, modrého bělouše Linden Tree (nar. 1874). Grant tyto koně odvezl do Ameriky a tam je Randolph Huntington použil k šlechtění lehkých tažných koní, které chtěl nazvat americo-arab. Tento projekt neuspěl, a tak byli oba koně posláni do Nebrasky na Colbyho ranč, kde kryli místní klisny, některé skvrnité nebo strakaté. Jejich potomci měli výborné vlastnosti a vypadali velmi zajímavě. Celou skupinu těchto koní získal A.C.Whipple z Kit Carson county v Coloradu.
Teprve tam došlo k cílevědomému šlechtění nového plemene. Whipple objevil bílého hřebce s černýma ušima jménem Tony, který byl výsledkem příbuzenské plemenitby. Leopard byl jeho dvojnásobným dědem. Tento kůň byl využit k liniové plemenitbě. Whippelova rodina linii trvale udržovala, ale o vznik plemene se výrazně zasloužil i Mike Ruby z ranče Lazy J. Bar, který koupil syna Tonyho, hřebce jménem Patchese a berbera Maxe po Waldron Leopardovi. Ty použil jako hřebce zakladatele neobvyklého plemene s neobvyklým zbarvením. V roce 1934 bylo plemeno uznáno a dostalo pojmenování colorado rangers a byla založena asociace chovatelů těchto koní. Jejím prezidentem byl až do své smrti roku 1942 Mike Ruby. Díky svému zvláštnímu zbarvení ze tito koně značně rozšířili a dostali se dokonce i do Jordánska, kde se chovají v královském hřebčíně v Ammánu.
Popis a charakteristika:
Coloradský ranger je velmi kvalitní a ušlechtilý kůň, který vlastnosti a povahu zdědil po arabských a berberských otcích a barvu po matkách, které měly španělskou krev.
Coloradský ranger je mohutný kůň se silnými končetinami a pevnou zádí. Průměrná výška je 157 cm a nohy jsou poněkud kratší než u plnokrevníků nebo berberů. Svalnatostí poněkud připomíná quartera, i když s ním zřetelně není příbuzný. Podobně zbarvenou appaloosu připomíná kromě zbarvení i řídkou hřívou a ohonem a poměrně tvrdou srstí. Svalnaté nohy mají velmi dobré klouby a mimořádně tvrdá, velmi zdravá a odolná kopyta. Povoleny jsou všechny typy zbarvení, ale velmi žádoucí je tygří, bělouši s černými kulatými nebo oválnými skvrnami. Tito koně pak mají mít pruhovaná kopyta, podobně jako appaloosa. Na rozdíl od ní však má coloradský kůň mnohem dokonalejší stavbu a mnohé znaky arabských a berberských předků. Díky přísnému chovatelskému řádu je také mnohem vyrovnanější a jeho cenné vlastnosti se spíše upevňují a vylepšují, než aby se stíraly jako u komerčně příliš využívané appaloosy. Chovatelé dbají na to, aby si plemeno udrželo především svou robustnost, tvrdost a výkonnost.
Zajímavé je, že coloradský kůň se zbarvením appaloosy může být zařazen do registru tohoto plemene a použit dokonce k chovu, což ovšem originalitu appaloosy dále poškozuje. Opačný postup je vyloučen, appaloosa se do chovu rengerů nikdy dostat nemůže.

Povaha:

Kupodivu povaze tohoto koně nevěnovali chovatelé velkou pozornost. Po orientálních koních zdědili tito koně velkou inteligenci, tvrdost, úžasnou živelnost, američtí předkové je vybavili robustní silou, obratností v pohybu v terénu, vytrvalostí a odvahou. Ovšem tito koně jsou značně sebevědomí a temperamentní a vyžadují pevnou ruku a cit pro ovládání. Jsou často poměrně agresivní a hřebci nejsou právě snášenliví. Rovněž klisny jsou velmi srdnaté a dovedou tvrdě bránit hříbata nejen před přirozenými nepřáteli, ale i před lidmi. Osvědčují se nejen při práci s dobytkem, ale také při pohybu v neschůdném terénu, protože mají skvělý orientační smysl a vynikající rovnováhu. Jsou skromní a dovedou se přizpůsobit drsným podmínkám. Nejsou lekaví a střelba a jiné hluky jim nevadí. Při dobrém výcviku obstojí i při náročných policejních či vojenských akcích.

Využití a sport:

Coloradský ranger byl vychován jako pracovní kůň, s ohledem na potřeby hlídkové služby, lesníků a rančerů chovajících skot v hornaté oblasti státu Coloradu a přilehlých krajů. Tuto úlohu plní znamenitě, ale čím dál tím více si získává oblibu jako kůň jezdecký a přehlídkový. Jeho nápadné zbarvení je totiž velmi atraktivní a oblíbené i při jezdeckých podnicích jako jsou rodea. Jsou také velmi oblíbeni u milovníků westernového ježdění.
Coloradský rangerský kůň je idelální zvíře pro turistiku na koni, protože bezpečně obstojí i v těch nejdrsnějších a nejneschůdnějších oblastech a nedá se poplašit šelmami nebo neobvyklými přirodními jevy. Vyhovuje ovšem jen zkušeným a zdatným jezdcům. Jsou to koně velice tvrdí, houževnatí a obratní, mají skvělý orientační smysl, jsou neúnavní a vydrží bez vody déle než kterékoliv jiné plemeno koní, kromě brumbyů. Díky těmto neobvyklým vlastnostem získávají zájem milovníků koní z celého světa, avšak vzhledem k přísným podmínkám chovu není snadné si toto plemeno opatřit, a proto se dostávají jen do nejlepších hřebčínů za nemalé částky. Chovná základna totiž není nijak široká a američtí chovatelé žárlivě střeží své nejlepší chovné kusy.

Camargue

3. dubna 2008 v 11:38 | dajdula |  plemena koní

Původ a historie:

Původ tohoto camargského koně je záhadný. Je to nesporně přirozené plemeno, vzniklé samovolně na základě domácích koní, i když jižní Francie byla také domovem koní divokých, o nichž svědčí paleontologické nálezy i jeskynní malby, roztroušené v celé oblasti. Tito předhistoričtí koně se ale na vzniku camargského koně nepodíleli. Základem plemene byli určitě domácí koně starověcí, ovlivnění v 7. a 8. století berberem a později ještě dalšími plemeny. Stáda koní v camargue totiž neustále doplňovali uprchlíci různého původu, ať z bojujících armád, obchodních karavan nebo z místních chovů.
Již římští autoři nám zanechali zprávy o koních volně žijících v bažinách poblíž řecké osady Masílie, tedy v dnešní Camargue. O jejich původu jim však nebylo nic známo, nesporně se však na jejich vzniku podíleli koně keltských Galů, proslulých chovatelů. Po přelomu letopočtu mohla být stáda posílena koňmi germánských nájezdníků (Vandalů a Ostrogotů) a nakonec možná i koňmi mongolskými za vpádu Hunů a dalších kmenů. Po obsazení Iberského poloostrova arabskými dobyvateli (7. a 8. století n.l.) se po celé jižní Francii rozšířil vliv arabů a hlavně berberů, který je dodnes na camargském koni patrný.
Stáda (manady) žila v izolaci v oblasti Camargue celkem nerušeně, odchycené koně používali pouze místní pastevci dobytka. Teprve v roce 1968 byli camargští koně uznáni jako plemeno. Vznikla asociace chovatelů a Národní hřebčín v Nimes převzal každoroční kontroly hřebců. V roce 1928 byla pro tyto koně vyhlášena rezervace o ploše 150 čtverečních kilometrů. Později k ní přibyly další chráněné plochy, v tomto případě ovšem přírodní rezervace, poskytující ochranu i dalším druhům rostlin i živočichů.

Popis a charakteristika:

Camargský kůň je velmi originální, přirozeně vzniklé plemeno, odvozené nepochybně od koní domácích. Přestože jeho původ je zřejmě velmi smíšený, vytvořil se jednotný typ, bělouš s jemnou srstí, bohatou hřívou a ohonem, poměrně nízký, nepříliš ušlechtilý, ale nesoucí zřetelné známky orientálního původu. Camargský kůň je přizpůsoben životu v bažinatém terénu, dovede se znamenitě pohybovat po zaplavených plochách, výborně plave a je velmi skromný, spokojí se i se slanomilnou vegetací. Celkově působí primitivním dojmem, ale je to velmi zajímavý kůň, schopný práce s dobytkem a vhodný k jízdě.
Camargský kůň je vysoký 135 - 145 cm, má poměrně těžkou, nepříliš ušlechtilou hlavu s rovným nebo vyklenutým profilem a silnými žuchvami, které jsou ovšem ovlivněny nutností spásat tvrdé slanomilné byliny a rákos. Krk je poměrně krátký, kohoutek plochý, lopatka strmá. Plece a prsa jsou mohutně osvalená, široká, hrudník hluboký, krátký hřbet pevný a záď svalnatná. Nohy jsou poměrně krátké, ale dobře utvářené, s pevnými klouby a plochými, širokými, velmi tvrdými kopyty. Obvykle se koně nekovají. Záď je krátká, silná, ocas poměrně nízko nasazen. Koně mají mít "barvu mořské pěny", jen zřídka se objevují koně jiné barvy. Hříva a ocas jsou hedvábné. Koně vynikají životností a skromností, dospívají pomalu, až mezi pátým až sedmým rokem, ale zato jsou dlouhověcí, běžně přežívají 25 let i déle v plné síle. Svérazným znakem tohoto plemene jsou chody. Mají dlouhý, mimořádně energický krok s vysokou akcí kolen a vydatný cval. Klus je krátký a tvrdý, takže je pro jezdce nepříjemný, ale zato cval a trysk jsou lehké, vláčné a plynulé. Kůň je mimořádně obratný a odvážný a má přirozený cit pro práci s nebezepčným černým skotem, chovaným zde pro francouzské zápasy s býky, které jsou ovšem méně drastické než španělské.

Povaha:

Život ve volné přírodě ovlivnil povahu tohoto koně. Jsou to zvířata velmi soběstačná, bystrá a obezřetná. Mimořádně snadno se pohybují v nejistém, často se měnícím bažinatém terénu a dovedou si poradit i při záplavách, kdy často musí přeplavat dlouhé úseky. Mají velkou odvahu, a proto jsou úspěšní při pohánění a krocení agrasívních černých býků. Přesto, že jsou tito koně tak samostatní, jsou docela dobře ovladatelní a hodí se i pro méně zkušené jezdce.

Využití:

Původně se camargští koně používali jen příležitostně a větší část stád žila ve volné přírodě zcela bez dozoru. Nyní se však chov kontroluje, hříbata se každoročně odchytávají a označují vypáleným znakem C. Pak jsou většinou znovu vypouštěna do přírody se svými matkami, kde žijí až do dospělosti, tj. do stáří pěti i více let. Značná část hřebců se ovšem potom odchytává a slouží pastevcům dobytka, zvaným gardiani, při práci s černými býky pro zápasy. Camargští koně měli vždy velký význam ve folklóru této oblasti a dodnes se při tradičních lidových slavnostech uplatňují jako stafáž při jízdách na býcích a při podobných příležitostech. K mistnímu folklóru patří i svérázné postoje, sedla a ozdoby vyráběné speciálně pro camargské koně. V poslední době našli camargští koně uplatnění v novém oboru, v jízdní turistice. Příroda této zvláští oblasti v létě velmi horké, v zimě mrazivé a často zaplavované mořskou vodou, je neobyčejně bohatá a barvitá a dosud se zde nacházejí četná sídliště a hnízdiště hejn vzácných ptáků, dokonce i plameňáků. Tato atraktivní místa jsou ovšem dostupná pouze za příhodných podmínek na hřbetech koní. Právě proto se jízdní turistika v této oblasti těší neobyčejnému rozvoji. Camargští koně se ovšem v nejnovější době používají také v zemědělství, nejen při práci s běžným dobytkem, ale také v menší míře při sklizni rýže a vína. Díky zlepšení životních podmínek v některých částech rezervace a také jistému výberu a veterinární péči totiž těchto koní přibývá a ne pro všechny se najde místo na poměrně omezené ploše. Zvýšení stavu není totiž možné s ohledem na jiné chráněné objekty a živočichy. Následkem toho se přebyteční koně dostávají do širšího okolí Camargue a uplatňují se v různých oborech. Základní stavy jsou ovšem chráněné a nedoktnutelné. Tento kůň totiž patří k národním pokladům Francie

Bitjug

3. dubna 2008 v 11:36 | dajdula |  plemena koní

Původ a historie:

Samým základem chovu voroněžského koně byli koně kočovničtí, zejména nogajští z podhůří Kavkazu a později koně kozáčtí, hlavně menší a pohyblivější černomorové s kovovým leskem srsti. Na rozdíl od jiných plemen však bitjug nebyl zušlechťován různými teplokrevníky, případně araby, ale naopak různými koňmi pracovními. Bitjug byl totiž šlechtěn k tahu a hlavní důraz se kladl na sílu, vytrvalost a odolnost.
V jižním Rusku, na Ukrajině a v kaspické oblasti hráli koně důležitou historickou úlohu. Tato oblast procházela po celých patnáct století od přelomu letopočtu dramatickým vývojem a po celou tu dobu zde na koňských hřbetech bojovali kočovníci, vládci trvalých i efemerních říší a nakonec svérázní hraničtí kozáci. Převalily se tudy armády Hunů, Avarů, Bulharů, Maďarů, Tatarů i Mangolů, zasahoval sem vliv říše Chazarů, Zlaté hordy i muslimských říší a všichni ti dobyvatelé záviseli životem i smrtí na kvalitě svých koní. V 16. století konečně tyto kraje pevně obsadilo Rusko a hlavní silou se zde stali kozáci záporožští, donští a kubáňští. Pravda, Voroněž byla ruská už od roku 1462, ale to tehdy bylo nejdivočejší pohraničí. Teprve za Petra Velikého (vládl 1682 - 1725) se zde začala rozvíjet rozsáhlá panství šlechty, která se předháněla v úspěších hospodářských i chovatelských a z kvalitních, houževnatých místích koní začala šlechtit reprezentační klusáky, jezdecké koně i výkonná zvířata tažná. A úspěch se rychle dostavil, v ideálních podmínkách donské stepi vyrostlo mimo jiné pracovní plemeno, které se během 18. a 19. století rozšířilo po celém Rusku, zejména jako oblíbená zápřež do slavné ruské trojky.
Na rozdíl od evropských zemí na území někdejšího SSSR koně dodnes neztratili svůj význam a všeobecnou oblibu. Kůň obecně je zde nepostradatelnou součástí života, radostí a pýchou a je jí také všestranný voroněžec, jehož původní jméno bitjug se již pomalu zapomíná. Ale existuje, chová se v různých typech a dostud platně slouží v nejrůznějších oborech.
Popis a charakteristika:
Obecně je bitjug dosti temperamentní a velmi výkonný tažný kůň, i když může být používán i k jiným pracím a v praxi leckdy poslouží i k jízdě. Není totiž příliš těžký a má kvalitní chody. Je to kůň obdélníkového rámce formátu s těžší hlavou a svalnatým trupem. Původní typ byl velmi podobný průměrnému kozáckému koni, ovšem protože šlo o pracovní plemeno, brzy se rozdělil na lehkého klusáka (do trojky), všestranného pracovního koně a těžšího tažného koně.
Bitjug libovolného typu je masivní, důkladně stavěný kůň vykoký v kohoutku asi 155 cm. Délka trupu je asi 164 cm, obvod hrudíku 180 cm (u tažného typu podstatně větší) a obvod holeně (metakarpu) kolem 21 cm. U lehkého klusáka spíše menší, u tažného naopak o 2 cm větší. Vylehčený klusácký typ má ušlechtilejší hlavu, značně podobnou donskému koni s pohyblivýma špičatýma ušima, lehce klenutým hřebenem nosu, pohyblivým chřípím a výraznýma očima. Má kratší krk než don a zavalitější trup. Ocas je poměrně nízko nasazen a kohoutek plošší. Tento klusák má kratší a robustnější nohy než proslulí orlovští a ruští klusáci, není to ostatně závodní plemeno a není ovlivněn dovezenými plemeny.
Středně těžký voroněžský kůň má dosud některé znaky původního černomora, mimo jiné dosti výrazný kohoutek, hrubší žuchvy, širší čelo a kostnatější nohy. Je proslulý kvalitou kopyt, i když někdy mívá nekorektní postoj zadních nohou. Oba tyto typy jsou převážně vraníci nebo tmaví hnědáci, často s bílými odznaky.
Třetí typ, lehčí tažný kůň, je méně vyrovnaného typu, protože vznikl přikřížením různých chladnokrevníků, převážně dovezených. Má zavalitější trup, hrubší, silnější nohy, níže nasazený ocas a bývá spíše hnědák, vzácně ryzák. Má nejblíže k selským koním, u nichž má vždy užitkovost přednost před vzhledem.

Povaha:

Bitjug byl odedávna proslulý učenlivostí, obratností a ochotou k práci. Díky kozáckému výcviku byli tito koně vždy velmi obratní, pohotoví a přizpůsobiví, při tom skromní a soběstační. Odchov probíhal na volných stepních pastvinách, se stájí se tito koně seznamovali až v severnějších částech Ruska. Jejich povaha je velmi dobrá, jsou to koně bystří, výkonní, nebojácní. Výborně snášejí střelbu a jiný hluk a nepropadají panice ani v případě, že jezdec nebo vozataj sáhne ke krajním opatřením, např. sklouzne ze sedla, vyžaduje prudké obraty a podobně. Hřebci ovšem bývají poměrně nesnášenliví, a proto se zejména k tahu využívají především valaši. Mimořádná učenlivost se projevuje zejména při výcviku zápřeže trojky, protože každý z koní ve spřežení musí jít jiným chodem a v jiném rytmu. Voroněžští koně tento výcvik zvládají lehce, ať jde o koreně, středního klusáka, nebo o prisťjažky, po stranách bokem cválající koně. Evropští chovatelé se této technice učí velmi těžko, proto dodnes sotva kde mimo Rusko uvidíme správný pohyb trojky.

Využití:

Původně bylo toto plemeno šlechtěno jako tažné, protože v donské oblasti byl sice nadbytek koní jezdeckých, ale ti nevyhovovali novým potřebám hospodářství. Nešlo ovšem o vyšlechtění těžkých tažných koní, dopravujících po upravených cestách velké náklady, ale o lehčí tahouny schopné rychle a obratně tahat lehké vozíky rovinatým terénem bez cest. V této oblasti šlo zatím převážně o přepravu lehkých nákladů nebo osob. Nové plemeno si však rychle získávalo oblibu hlavně jako tahoun trojek. Začalo tedy šlechtění klusáckého typu, který byl velmi oblíben ve vnitřním Rusku, zejména ve velkoměstech jako kůň drožkářů. Jako poslední byl vyšlechtěn tažný typ, méně univerzální než původní bitjug, ale silnější a klidnější povahy. I když čistokrevný voroněžský kůň není ani v Rusku dnes běžný, lze se s ním setkat a jeho klady se přenášejí do jiných chovů. Mimo oblast bývalého SSSR je však toto plemeno zcela neznámé.

Azteca

3. dubna 2008 v 11:32 | dajdula |  plemena koní

Původ a historie:

Chov aztecy začal v roce 1972. Křžili se andaluští koně s americkými quartery. V menší míře se využívalo spojení andaluských hřebců s criollskými klisnami. Brzy poté si někteří z předních chovatelů uvědomili, že je důležité zavést do chovu koní systém, a že celý chovu potřebuje odborný a náročný dohled. Soukromí chovatelé totiž působili naprosto samostatně a množství koní, které vyprodukovali, byli slabí jedinci různých typů. Na tomto základu se nedalo založit nové plemeno.
Několik věcí měli mexičtí chovatelé na zřeteli, když formovali svoje ideální plemeno, které nazvali Azteca. Kůň musel splňovat požadavky mexických kovbojů (tzv. "charro"), kteří potřebovali koně vhodné pro práci s dobytkem. Koně měli následovat tradici koní přivezených španělskými konkvistadory do Mexika, ale měli být unikátní, aby mohli nést název "Mexický národní kůň".
Soukromí rančeři v Mexiku a organizace "Azteca Horse Research Center", vyvinuli dnešní fenotyp díky rozsáhému vědeckému výzkumu. Celkový přístup byl navrhnutý tak, aby byli produkováni koně s vynikajícími fyzickými schopnostmi, pohybovým nadáním, rychlostí, vytrvalostí, sílou, inteligencí a ochotou pracovat s člověkem. První Azteca, hřebec jménem Casarejo, se narodil roku 1972 v Mexiku u jezera Texcoco na "Centro de Reproduccion Caballar Domecq". Byl výsledkem spojení španělského hřebce Ocultado a klisny plemene quarter Americana. Od té doby se plemeno rozvíjelo díky pečlivě kontrolovanému chovu, přísnému inspekčnímu systémemu a nepřetržitým vědeckým výzkumům. Úmysl produkce tohoto plemene je kombinovat kvality andaluského koně a quartera, který byl také založen na španělské krvi.
V listopadu roku 1992 vznikla v Mexiku mezinárodní asociace plemene Azteca (International Azteca Horse Association). Ve stejné době vznikly přidružené regionální organizace v Kanadě (AzHAC) a v USA (AzHAUS). Světový registr aztéckých koní je udržován asociací "Asociacion Mexicana de Criadores de Cavallos de Raza Azteca" (The Azteca Horse Association of Mexico). Toto je jediná organizace na světě schválená mexickou vládou, která může oficiálně registrovat koně tohoto plemene. V současné době je registrovaných asi 1000 koní.

Popis a charakteristika:

Azteca vznikl křížením andaluských koní, criollů a quarterů a nesmí mít více než 3/4 krve některého z těchto zakládajících plemen. Azteca je atraktivní teplokrevné plemeno, které se vyskytuje ve všech plných barvách. Hlava je štíhlá, elegantní s rovným nebo mírně klabonosým profilem, výmluvnýma a inteligentníma očima a špičatýma ušima. Krk je dobře osvalený a jemně klenutý. Kohoutek je vysoký, záď kratší a šikmá. Hrudník je hluboký a široký a plec dlouhá a správně sešikmená. Nohy jsou dobře osvalené a kopyta tvrdá a dobře tvarovaná. Hříva a ohon jsou dlouhé. Hřebci měří v rozmení od 152 do 165 cm, klisny 150 - 162 cm.
Povaha:
Azteca je všestranně nadané plemeno. Vyniká v činnostech které vyžadují inteligenci, odvahu, hbitost, bystrost, sílu, eleganci a styl.

Využití:

Azteca se využívá v klasickém ježdění (vyniká v drezuře), westernovém sportu, pólu a je vynikající jako rekreační kůň.

Australský divoký kůň

3. dubna 2008 v 11:31 | dajdula |  plemena koní

Původ a historie:

Podobně jako v Austrálii zdivočeli předkové dnešního brumbyho, stalo se tak i u poníků dovážených do Austrálie v polovině 19. století pro prospektory. Jednalo se především o velšské poníky a timory. Na rozdíl od pohledných australských poníků, kteří se cílené chovají, divocí ponyové jsou nevzhledná, neušlechtilá a velmi plachá zvířata, skrytě žijící v malých skupinkách v australském vnitrozemí. Nejsou registrováni a zatím jim nikdo nevěnuje velkou pozornost