Žádný člověk není hoden Tvých slz a ten co je, Tě nikdy nerozpláče!

Buddynka

4. února 2008 v 19:20 | dajdula |  o nás
Určitě si pamatujete, když jsem tady psala o mém pejskovi Buddynce...
lMuseli jsme ji nechat utratit, ptz měla nádor a nedalo se s tím už nic dělat… Jako dalo, ale operace za 5.000,-… Naši usoudili, že jestli tady bude o půl roku déle nebo méně tak je to jedno…Aspoň už to má za sebou… Už se netrápí… Určitě ji to strašně bolelo… I když vím, že se nikdy nevrátí vím, že ji budu mít pořád při sobě… Ve svém srdci… Tam bude napořád… I když tady není už od října je mi po ní pořád strašné smutno... Když jsem 1.10.2007 přišla domů věděla jsem, že mě nepřivítá jako obvykle… Mamka to vlastně měla nejhorší… Byla s ní na veterině, když já a brácha jsme byli ve škole… Byla s ní, když usla… Buddynka usla mamce v náručí… Když jsem přišla mamka byla silná a nezačala brečet, když jsem začala já… Brečel dokonce i taťka… Kdyby jste se zeptali lkomu Buďďa bude chybět nejvíc řekla bych, že mně… Buddynka byla něčím výjimečná, něčím nenahraditelná… Buddynka byla pro mě vším… Byli jsme jako jedna, ale přitom každá jiná… Ve škole jsem o ní chtěla napsat na můj blog a být silná, že se nerozbrečím, ale ano… nešlo to v sobě udržet… Emoce jsou silnější a ještě silnější je láska ke svému zvířeti, který ze dne na den už není… Tohle co tady píšu je na památku Buddynce, aby se na ni nezapomnělo, aby zůstala dále v našich srdcích… Pár fotek jsem fotila v den před jejím odchodem...
tyto fotky jsou z jejího posledního dne života...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pavliska Pavliska | Web | 4. února 2008 v 19:28 | Reagovat

tak ti mocinky kuji za komentík!!Jsem fakt fajn---kuji:O)

2 Niki Niki | Web | 4. února 2008 v 19:31 | Reagovat

Ahojky,zvu tě na bleskovku :o)

3 Charliess Charliess | Web | 12. července 2009 v 21:12 | Reagovat

Chápu tě, že jsi smutná a chápu, že jste jí už nechtěli nadále trápit. Můj pejsek si už prodělal 2 nádory a teď má další 2 na krku:-(...Když sme v ten den, kdy nám to oznámil veterinář šli domů,brečela sem...dlouho...celou cestu domů a pak ještě několik minut doma;-(...Operace už je ryziková a tak jsme se jako celá rodina rozhodli, nechat ho dožít a užívat si s ním každého dne. Až přijde taky den, kdy ho budeme muset dát pryč jako vy vaší Buddynku, budu mít určitě stejně smutný den jako ty;-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama